úterý 19. prosince 2017

Houbovník na sladko

Dnes vám přináším recept na tradiční vánoční pokrm, který přinesl do naší rodiny můj manžel. V Podkrkonoší je houbovník naprostou tradicí a jí se skoro ve všech rodinách. Ve většině případů ale naslano. V rodině mého muže se však dělá houbovník na sladko. Ano houby a cukr, čtete správně. I já se té kombinaci dost divila a zprvu to odmítla i ochutnat (i proto, že houby v podstatě nejím), ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a ochutnala.. A ono to vůbec nebylo špatné! Dokonce je to dobré až tak, že jsme si tuhle tradici zavedli i u nás doma v Praze a houbovník peče manžel každý rok a je prvním chodem naší sváteční večeře. A abyste si nemysleli, že je sladký houbovník specialitou jen rodiny mého muže, tak se peče na Vánoce i u mého bratra, který si vzal ženu z Prahy, ale jedna větev jejích prarodičů pochází ze stejné oblasti jako rodina mého muže. Je to velmi milá náhoda, že jsme se oba dostali do rodiny se sladkým houbovníkem:o))

Recept pochází z kraje, který v minulosti nebyl zrovna bohatý a zpracovávalo se všechno, neplýtvalo se. Takže tenhle recept je už na první pohled trochu "zbytkový" - podle mého názoru vznikl tak trochu omylem, když se stalo, že vánočka ztvrdla a hospodyně přemýšlela, co s ní a zkusila kousek od všeho, co měla doma:o)

Dle tradice z manželovy rodiny se houbovník jí z jednoho pekáče - strávnící se střídají (začíná nejstarší u stolu), jedí každý svou lžící a provrtávají si svou cestičku k ostatním (ano, ano, je v tom samozřejmě symbolika). Když se cesty propojí, může se přejít na další chod.


pondělí 18. prosince 2017

Vánočka z kynutého těsta

Přiznám se bez mučení - vánočku jsem pletla a pekla prvně v životě. Důvod je jednoduchý - obvykle jí totiž peče moje maminka a dává nám ji 25.12., když k nim dojedeme na návštěvu. Nechtěla jsem jí tuhle tradici brát a tak jsem se zatím do vánočky nikdy nepouštěla. Letos však nemoc celé rodiny překazila jakékoliv plány a my zůstali na celé svátky zavření doma, bez vyhlídky na jakékoliv výlety dřív než kolem Silvestra. A tak nezbývalo než se o vánočku pokusit. Recept na těsto byl jasný hned, použila jsem osvědčenou kuchařku od Vaňka, protože těsto se shoduje s tím na mazanec, který jsem už dvakrát s úspěchem pekla. Pak ale nastalo dilema, jak vánočku uplést. Moje mamka dělá patrovou a pamatuju si, že každoročně řešila, kam všude napíchat párátka a jak péct, aby jí jednotlivá patra nesjela. Do těhle pokusů se mi nechtělo a tak jsem hledala, jak jinak na vánočku a zkusila jí uplést ze šesti pramenů. Video jsem viděla asi 4x za sebou (na youtube je jich spousta, já použila tohle, ale třeba toto se zdá taky použitelné a možná srozumitelnější:o)), ale dokud jsem si to nevyzkoušela, nechápala jsem:o) I tak mi při pletení muž pouštěl video po kouskách a čekal, až upletu, co je potřeba. U druhé vánočky jsem si už byla jistější a výsledek je super! Vánočka vypadá líp (líbí se mi tvarově víc než patrová), nikam neujíždí a smotaná je taky rychleji. Tak se toho nebojte a motejte, je to jednodušší, než to na první pohled vypadá:o)


neděle 17. prosince 2017

Vanilkové rohlíčky

Vanilkové rohlíčky jsou základem skoro každé vánoční tabule. Každý je dělá jinak, každý má recept na ty svoje nejlepší, každý je peče z jiných ořechů. Mně nejvíc chutnají mandlové.





sobota 2. prosince 2017

Jablkovo-ořechová buchta

Občas se stane, že mi nějaká kamarádka a nebo i fanoušek pošle tip na recept, který mu chutnal a který mám zkusit i já. Tahle situace nastala v úterý večer, když mi kamarádka Lucka (tímto jí moc děkuji) poslala recept na přirozeně bezlaktozovou buchtu, kam se vejde spousta jablek, je rychlá a ještě dobrá. Takže jsem jí do dvou hodin upekla (a spotřebovala většinu strupatých jablek, které jsem doma našla) a uznala, že je fakt dobrá a dost jednoduchá. Oproti originálu jsem ubrala dost cukru a servírování vylepšila o zakysanou smetanu (bezlaktozovou samozřejmě) - ta se totiž k jablečno-skořicové chuti parádně hodí.